Na třinácti panelech se výstava tentokráte zaměřuje na to, jak se rodila nezávislá žurnalistika jako jeden z pilířů Sametové revoluce. Na začátku bylo statečné vystoupení studentů pražských vysokých škol, později se přidali divadelníci a široká veřejnost. A někdy v průběhu druhé poloviny listopadu a začátku prosince i novináři. Výstava je volně přístupná v době otevření budovy.

„Přestože od událostí roku 1989 uplynulo více než 30 let, je připomínka 17. listopadu stále aktuální. Nyní sice žijeme ve svobodném a demokratickém státě, za který stávkující a protestující lidé nejen riskovali ztrátu zaměstnání, ale dokonce v dobách komunismu vězení, či dokonce popraviště, a přesto se najdou lidé, kteří si současného stavu neváží, nebo se dokonce snaží pomocí manipulace s fakty, polopravdami, či přímo dezinformacemi poškodit obraz současné kvality života v České republice,“ říká starosta MČ Praha 4 Ondřej Kubín (ODS).
„Svoboda slova, téměř neomezené cestování do celého světa, stabilní ekonomika s přirozenými výkyvy v růstu, bezpečný stát, kvalitní zdravotní péče a možnost každého jedince pro seberealizaci. Luxus, kterého si po 30 letech přestávají mnozí vážit. Své neúspěchy svádí na jiné, jakýkoliv přirozený ekonomický výkyv je tragédií, volné hranice jsou dobré jen pro migranty, nebo si myslí, že členství v EU nám přináší jen diktát z Bruselu. Není to tak dlouho, kdy Češi popravovali Čechy, kteří se chtěli mít jako my nyní,“ dodává starosta a připomíná: „Události 17. listopadu nejsou spojené jen s rokem 1989, ale nesmíme zapomínat ani na rok 1939, kdy nacisté zavírali naše vysoké školy a dokonce umírali studenti. Podíváme-li se nyní za hranice, zjistíme, že zlo ze světa nevymizelo a události z Izraele nám připomínají, že hrůzy holocaustu nejsou dávnou historií, ale že antisemitismus v té nejhorší možné formě je stále aktivní. Evropská unie a NATO nejsou dokonalé organizace, ale skýtají nám ekonomickou stabilitu a bezpečí. Výměnou za ústupky, které neplatíme našimi životy, tak jako naši předchůdci.“

Okénko do historie: Na 17. listopad 1989 bylo domluveno shromáždění studentů na Albertově, aby uctili památku Jana Opletala a vzpomněli na padesáté výročí uzavření českých vysokých škol. Sešlo se jich několik tisíc a přicházeli stále další. S rostoucí tmou se průvod vydal na Vyšehrad a postupně se proměnil v protirežimní demonstraci, kdy dav skandoval hesla, jako: „Jsme na špatném Hradě!“, „Zrušte monopol KSČ!“ a „Chceme svobodné volby!“. Poté účastníci zamířili na Václavské náměstí, kam ale nedošli. Po několika odkloněních byli přes nábřeží nasměrováni na Národní třídu, kde byl průvod zastaven a nakonec bezpečnostními složkami brutálně rozehnán a řada účastníků byla surově zbita. Tento den byl začátkem cesty k dnešní demokracii, kterou dnes považujeme za samozřejmou.

„K Janu Opletalovi mne pojí příbuzenská vazba, a i když jsem v době Sametové revoluce byl malý kluk, který vlivem okolností vyrůstal v zahraničí po nelehkém rozhodnutí rodičů se mnou v roce 1984 emigrovat, tak právě proto považuji za nutné vyzdvihovat statečnost účastníků bojujících za naši svobodu a tím si historii českého národa nadále připomínat,“ říká radní pro kulturu Petr Tomáš Opletal (TOP 09).

Další foto z vernisáže výstavy i všechny panely najdete v malé fotogalerii na odkazu ZDE .