„Pamětní tabulka Poslední adresa je splátkou našeho dluhu vůči člověku, který v dnešní Praze 4 žil a pracoval a významně se podílel i na její podobě,“ uvedl starosta Ondřej Kubín (ODS). „Tabulkami s poslední adresou si připomínáme často bezejmenné a často pozapomenuté lidi, kteří nepřežili vládu totalitních režimů. Jejich osudy jsou pro nás i mementem. Už nikdy nesmíme dopustit, aby třídní nenávist dovolovala jedné skupině lidí ničit životy, zdraví a dokonce i zabíjet jiné lidi jen proto, že mají odlišný politický názor a vlastní pílí se domohli ekonomické prosperity.“

Antonín Šindelář nebyl jen úspěšným podnikatelem. Byl členem strany národně sociální, po roce 1945 stranickým funkcionářem a také zástupcem v ústředním národním výboru hlavního města Prahy. Po komunistickém převratu byl souzen společně s dalšími perzekvovanými funkcionáři této strany v tzv. procesu Horáková a spol. Byl odsouzen k šestnácti letům vězení, zbaven občanských práv a byl mu zkonfiskován veškerý majetek.

Trest si Antonín Šindelář odpykával nejprve ve věznici Plzeň – Bory, odkud byl v září 1953 přeložen do věznice v Opavě a v lednu 1955 do Valdic. Již v mládí Šindelář prodělal zánět pohrudnice a při nástupu do vězení mu byla diagnostikována angina pectoris. Jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval, a musel být proto přemístěn do vězeňské nemocnice. Ve vězeňském spisu je záznam z 2. března 1955: „O návštěvu prosí, protože cítí, jak denně jeho sil a života ubývá a chce se ještě s rodinou rozloučit.“

Naposledy se manželé Šindelářovi setkali 8. března 1955. Podle knihy návštěv byla další návštěva ve vězeňské nemocnici naplánovaná na 5. dubna. Ta se však neuskutečnila z důvodu agónie pacienta. O dva dny později Antonín Šindelář zemřel.

V naději na posmrtnou rehabilitaci svého manžela podala v roce 1969 jeho manželka Marie návrh na přezkumné řízení. Doufala, že díky tehdy přijatému zákonu o soudní rehabilitaci dojde k nápravě nespravedlivého rozsudku z počátku 50. let. Normalizační soudy však většinu nezákonných případů rehabilitovat odmítly a kauzy vyzněly do ztracena. Do ztracena vyzněla i kauza Antonína Šindeláře.

K jeho rehabilitaci tak došlo až po pádu komunistického režimu.

Projekt Poslední adresa připomíná osudy lidí, kteří se stali obětí represí komunistického režimu. Na zdech domů, kde tito lidé žili v době svého zatčení, jsou umístěny pamětní tabulky velikosti dlaně nesoucí základní údaje o člověku, který se po zatčení do místa svého bydliště už nikdy nevrátil. Každá pamětní tabulka je věnována jednomu konkrétnímu člověku, má stejnou podobu a obsahuje stejné informace – jméno, povolání, rok narození, datum zatčení a úmrtí. Tyto tabulky tak tvoří dohromady společný neohraničený památník.

Projekt Poslední adresa je inspirován myšlenkou připomínání památky obětí holokaustu pokládáním kamenů zmizelých – Stolpersteine.

Více o projektu na webu http://www.posledniadresa.cz . Další fotogalerie z pietní připomínky jsou na odkazu ZDE .

Projev starosty jako dokument PDF je k zobrazení ZDE .