Supění a hučení. Ostrý sykot a mračna páry. Tmavý dým stoupající k nebi. Řinčení vagónových spřáhel, odfukování pojistných ventilů, tu a tam charakteristicky melodické zahvízdání parní píšťaly. Perón a koleje nádraží Braník. A když zafouká vítr a rozežene na chvíli bílé závoje, objeví se před zvědavými davy mohutný ocelový kolos v celé své surové kráse. Je to obr, důstojný a budící okamžitý respekt, živící se marnotratně koksem a vodou, aby je proměnil na sílu, která přes soustavu pístů a ojnic pohání obrovská kola. Toho na kolejích již dávno nepotkáte. Je jako závan ze starých časů, stejně jako jeho dým a horká pára. 
Parní lokomotiva.
Už několikátý rok za sebou pořádají České dráhy o Mikulášském víkendu spanilou jízdu. Cesta začíná na nádraží Braník, kde už hodinu před odjezdem není k hnutí. Historická parní lokomotiva táhne autentické vagony z roku 1939. Na pěti různých trasách se všem nadšencům vláčků a mašinek na krátkou chvíli zastaví dech a ukáže Carevna. Celým vlakem v průběhu hodiny a půl trvající cesty po pražských pražcích prochází Mikuláš se svým doprovodem. Malým září oči z nadpozemských bytostí, tatínkům z hučícího kolosu, který vyfukuje páru a chrlí dým a houká přesně ve chvíli, kdy toto nádherné, ocelové spřežení projíždí stanicí. Asi to není náhoda, že v okolí každého nádraží, kterým projíždíme, postávají hloučky nadšenců s dlouhými objektivy a fotí a natáčí…
A co s tím máme společného my?
Už několikátý rok se na organizaci této krásné události podílejí strážníci z Prahy 4. Nejinak tomu bylo i letos, kolegové se postarali o bezpečný příjezd i odjezd všech malých i velkých obdivovatelů věku páry a mamutích strojů, ochotně naváděli na přilehlá parkoviště, odpovídali na nesčetné všetečné dotazy. Tuhle příkladnou spolupráci si velmi pochvaloval i zástupce Českých drah, pan Petr Pavlík. „Pomáhají nám každý rok, jsme se spoluprací s městskou policií hrozně moc spokojeni,“ poznamenal hned po mém příchodu. 
Celá akce byla i díky strážníkům nádherně stráveným dopolednem. Dětem při odchodu svítila očka jak halogeny, a že to nebyla Mikulášská nadílka jen pro malé, o tom svědčila věta, kterou jsem nechtěně zaslechla u stánku s občerstvením. Pronášel ji tatínek ke své malé dceři, svíraje v jedné ruce umaštěný tácek a v druhé grilovanou uzeninu: „Ne, že doma řekneš, že jsem si dal klobásu!“
HAF
Foto: autorka