Libuše Šafránková, přední česká herečka, se narodila 7. června 1953 v Brně. Patří k nejlepším českým herečkám posledních několika desetiletí. Od dětství tíhla k divadlu, navštěvovala dramatické kroužky, následně vystudovala herectví na konzervatoři v Brně a poté hrála Julii v brněnském Mahenově divadle. V roce 1971 ji do své televizní adaptace Babičky obsadil režisér Antonín Moskalyk v roli Barunky, čímž se Šafránkové otevřely nové možnosti. Přešla do Prahy, krátce působila v Divadle Za branou, v letech 1972 - 1992 hrála v Činoherním klubu, poté vystupovala v Národním divadle. Její role Popelky v pohádce Tři oříšky pro Popelku z roku 1973 je dnes již legendární. Do rolí princezen byla pak obsazována častěji, přesto se díky i jiným příležitostem vyhnula zaškatulkování. Dívčí roli Popelky považují mnozí za její nejlepší, přesto ji překonala především charakterovými úlohami v 90. letech. Vedle pohádek se doménou Libuše Šafránkové staly především komedie, v nichž prokázala schopnost uplatnit se i v tomto žánru; především je nutno připomenout film Jak utopit doktora Mráčka (1974). V dodnes slavné komedii Vrchní, prchni navíc hrála poprvé se svým manželem Josefem Abrhámem, následovaly Svatební cesta do Jiljí (1982) a Jára Cimrman, ležící spící. Také ve hvězdně obsazeném filmu Vesničko má, středisková se Šafránková prosadila v komediální roli, velké herecké příležitosti dostala v 90. letech, ve filmech Obecná škola (1991), v Koljovi (1996), Báječných létech pod psa (1997) a v dramatu Všichni moji blízcí (1999). V roce 1996 obdržela Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v oscarovém Koljovi. V divácké anketě Týtý byla v roce 2003 vyhlášena nejlepší herečkou, v další anketě České televize Hvězda mého srdce získala první místo (2008).