MČ Praha 4

Celkem 40 výjimečných žáků základních škol ocenili 3. června 2009 zástupci radnice Prahy 4 v rámci zcela nového projektu Dělám víc, než musím ve velkém sále historické nuselské radnice.

Někdo by řekl, že jsou možná ještě malí. Může být! Mluvíme totiž o školácích. Většina z nich skutečně nemá víc než 150 cm. Jenže někteří z nich svými činy, statečností, svou pílí nebo talentem převyšují mnohé dospěláky. „Chceme si takových dětí všímat. Chceme, aby věděli, že to někdo ocení. Každá škola má své hrdiny i jinak výjimečné žáky, kteří mohou být vzorem ostatním,“ říká autorka projektu, zástupkyně starosty pro školství a sociální oblast Ivana Staňková (ODS).  
Nejhezčím příkladem toho je třináctiletá Barbora Kutilová, která své kamarádce zachránila život. „Začala se potápět a já jsem si nejdřív myslela, že si dělá legraci. Pak mi došlo, že se topí. Držela jsem jí a plavala s ní ke břehu. Když jsem jí vytáhla, měla zavřené oči. Pak přijela záchranka,“ tak celou akci Bára popisuje. Její spolužačku postihla na podzim loňského roku v bazénu Na Zeleném pruhu mozková příhoda. Kdyby Bára tak rychle a rozhodně nezareagovala, tento příběh by možná neměl tak šťastný konec. „Dopadlo to ale dobře. Její rodiče mi pak moc děkovali,“ dodává skromně a s úsměvem Bára, která prý po této zkušenosti vážně uvažuje o tom, že se stane záchranářkou.  
Právě za tento statečný čin si Bára z radnice odnesla šerpu s dvěma nápisy: Dělám víc, než musím a Osobnost školy. A nebyla jediná. Spolu s ní stanulo na pódiu dalších 39 žáků. „Každý z nich dostal pamětní list, tričko s logem Milujeme Čtyřku, knihu a celodenní vstupenku pro dvě osoby do aquaparku v Čestlicích,“ vysvětluje zástupkyně starosty Ivana Staňková. Většina z oceněných jsou vynikající studenti. Ale nejen to. Třeba Nela Kýrová je výtvarně nadaná a dělá školní komiks. Zora Novotná je vítězkou mnoha mezinárodních klavírních soutěží. Vojtěch Kanát vymýšlí různé technické zlepšováky, třeba „kolorádio“.
Pozornosti nemohl uniknout ani kuriózní příběh Nozomi Kiribuchi, která se před osmi lety přistěhovala s rodiči a sourozenci z Japonska do Prahy za hokejem. „Když jsme viděli, jak v Naganu hráli čeští hokejisti, chtěli jsme já i moji sourozenci taky hrát. Rodiče se rozhodli, že se teda z Japonska odstěhujeme sem, když tady se hraje nejlepší hokej na světě,“ říká šestnáctiletá Nozomi. Teď hraje v útoku na levém křídle za Slavoj Zbraslav a rodiče tu mají penzion pro japonské turisty. „Na ledě jsem tak osmkrát do týdne. Dostala jsem pozvánku na reprezentaci Japonska,“ dodává pyšně Nozomi. V budoucnu chce studovat v Americe. Mimo jiné i proto, že ve Státech se prý hraje nejlepší ženský hokej. „Byl to první ročník a musím říct, že mi bylo ctí se s tak výjimečnými žáky seznámit. Rádi bychom, aby se z této akce stala tradice,“ komentovala setkání zástupkyně starosty Ivana Staňková.

Žaneta Pilařová
tisková mluvčí